Dingoo A320 je výborný multimediální přehrávač a kapesní herní konzole, zvláště tedy pokud se přihlédne k ceně kolem $85 a možnosti nainstalovat Dingux (linuxový systém o mnoho lepší než originální firmware). Existuje kolem něj docela velká komunita — velké množství webů, v němž je nesnadné se zorientovat. Drobný přehled, tedy:

• Dingoo Digital je neoficiální web s fórem, je na něm k dispozici nějaký software a především spousta grafických motivů (pro neoficiální firmware — 1.03).
• Na blogu Dingux.com vývojář Dinguxu publikuje zprávičky o vývoji… Dinguxu. Prakticky pouze pro hackery, navíc nepříliš aktuální. Výsledky vývoje jsou k dispozici na Google Code v projektu dingoo-linux.
• Na DCEmu má Dingoo A320 svou sekci se spoustou novinkek týkajících se vydání nového software, případně nových verzí.
• Novinkami překypuje blog dingoo-scene, krom jiného je jím spravován návod na instalaci Dinguxu (podle názvu pro MS Windows, ale nejen pro ně).
• Fórum a320.freeforums.org je mrtvé, ale stále je dostupná jeho (zastarávající) záloha.
• Docela živé je fórum Dingoonity, k dispozici je přehled významných aktuálních novinek z něj.
• Na webu OpenHandhelds je archiv dat pro Dingoo, především různých programů pro Dingux, obrazů firmware a vývojářských nástrojů.
• Dalším agregátorem novinek je příslušná sekce webu PDRoms.
• Dingoo má svou sekci i na fóru GP32X.com.
• Na webu britského distributora jsou ke stažení originální soubory (manuály, hry, emulátory) a je tam také pěkný FAQ.
• Na BluWiki je docela dost zajímavých odkazů, na DingooWiki jsou i vlastní (užitečné!) informace.
• Existují i menší weby/blogy v národních jazycích, ale ty vesměs nejsou moc zajímavé.

Doporučuji si projít aspoň poslední zmíněnou wiki.

Na svůj „nový“ Dell Latitude D630 jsem si nainstaloval Kubuntu 9.10 (64bit), vše fungovalo k mé naprosté spokojenosti, jenom větráček docela dost hučel. Dočetl jsem se, že to by mohla napravit aktualizace BIOSu.

První jsem musel mít z čeho aktualizovat… zašel jsem na web Dellu, proklikal se formulářem a stáhl si zhruba megabajtový soubor D630_A16.EXE (aby se stahování vůbec spustilo, je třeba mít MSIE nebo Mozillu Firefox).

Dále jsem postupoval podle návodu. Potřeba je mít nainstalované balíčky syslinux a tofrodos a nástroj biosdisk (soubor biosdisk-0.75-2.tar.gz nebo tak nějak — odsud), nainstalujete jej spuštěním skriptu ./install.sh (většinu zde uvedených operací je třeba provádět jako superuživatel; jo a pokud vám to nedošlo, když něco pokazíte, můžete si… pokazit počítač!).

Připravte si obraz:

$ biosdisk mkimage D630_A16.EXE
$ mv /tmp/D630_A16.img /boot/
$ cp /usr/lib/syslinux/memdisk /boot/

A teď už jen nabootovat do toho FreeDOSu… s GRUBem 2, je proto třeba zakomentovat GRUB_HIDDEN_TIMEOUT=0 v /etc/default/grub a přidat si záznam do /etc/grub.d/40_custom:

menuentry "bios" {
    linux16 /boot/memdisk
    initrd16 /boot/D630_A16.img
}

Pak už je restart, výběr položky, odsouhlasení a už je skoro hotovo (při aktualizaci ale musí být laptop ve zdi).

Nejsem si jist, zda je větráček tišší, ale mám pocit, že se malinko snížila spotřeba… je to možné? Asi ne.

Již nějaké čtyři měsíce jsem majitelem Dellu Latitude D410. Koupil jsem ho za 215 Euro přes eBay.de jako B-ware. Baterie kaput, víko poškrábané, viklající se panty, mizerná konfigurace. Za nezanedbatelné pomoci oficiálního návodu jsem uvnitř vyměnil opravdu dost věcí.

Hořčíková slitina dodává příjemného pocitu bezpečí (^_^) a hmotnost kolem tří čtvrtin druhého kilogramu poskytuje pocit lehkosti, pro změnu. Při dvanácti palcích je XGA displej docela jemný a klávesnice je také docela smrsknutá, klávesy jsou trošku menší než obvykle — nekompletní Delete blok vedle Fx řady a Page Up/Down vedle šipek jsou ale vcelku návykové. Trackpoint se docela hodí, ačkoliv touchpad se mi zdá oproti tomu u D400 použitelnější zvláště díky tlačítkům s měkčím stiskem. Nová klávesnice vyjde na deset dolarů (eBay.com, resp. Hong Kong). Drží na dvou šroubcích pod horní lištou.

Netradičně vepředu kouká devítičlánková baterie, na jejím gumovém svršku se s radostí drží prach, ze záhybu navíc nejde pořádně odstranit. Za nejméně pětihodinovou (teoreticky až osmihodinovou) výdrž to však stojí. A k tomuto ještě jedna prima drobnost, na spodní straně baterie je skupina diod ukazující po stisknutí tlačítka aktuální kapacitu. Cena asi 1150 korun (eBay.com, resp. Hong Kong).

PCMCIA slot jsem dosud nepoužil. Totéž platí pro modem a čtečku „smart“ karet. VGA výstup na monitor je v pohodě, ale pro tyto účely preferuji připojení dokovací stanice (Dell PRO1X, Aukro, 700 korun), na níž je i spousta dalších portů (PS/2, USB, COM atd.), manipulace s ní za běhu laptopu ale není košer. Optické mechaniky jsou podle mého přežitkem, tudíž tou originální externí nedisponuji. Tři USB jsou normálka, hodilo by se více, ale to bych už chtěl moc. Zvukový vstup funguje, výstup též, akorát za nespecifikovaných podmínek hučí. To mi připomíná reproduktor nad klávesnicí — za mnoho nestojí, je krom jiného tichý. Tlačítka pro regulaci hlasitosti… fungují, stejně jako většina dalších „zvláštních“ tlačítek, pro změnu dostupných přes kombinaci s klávesou Fn, jde především o uspávání do paměti (Fn + F2), vytvoření screenshotu (Fn + F11) a regulaci jasu displeje (Fn + šipka nahoru/dolu).

Intel Pentium M 730 poskytuje výkon až o třetinu vyšší než Intel Atom 330, to potěší. Grafická karta Intel GMA 900 tak nějak funguje, víc než 2D akcelerace a tu a tam něco (tak nějak jsem přehrál i video 1080p!) se od ní snad ani nečeká. Tedy spousta linuxových her používajících OpenGL se dá hrát, ačkoliv se při tom roztočí celkem tichý větráček a spodní strana laptopu se krapet zahřeje (zvláště v zimě příjemné, v létě je to horší). Také s videem si jde trošku hrát (renderovat ho), ale výhra to v době kdovíjakých mnohojader a HW akcelerace rozhodně není. Potěšilo mě též, že výkon vůbec od minulé generace čipových sad trošku narostl, asi největší vliv bych přisuzoval DDR2 pamětem, které jsou navíc docela levné. Takže dvou gigabajtů (Aukro, zhruba 500 korun) jsem dosáhl jedním modulem (kvůli menší spotřebě) a to už je příjemná kapacita, pokud zrovna nechci uspávat na disk — to se tím natáhne.

WiFi karta Intel Pro Wireless 2200 (Aukro, 200 korun) funguje (na rozdíl od časté (i v mém případě) karty od Broadcomu) celkem spolehlivě… pod Ubuntu (nejen). S ethernetem bych snad ani potíže nečekal, nekonaly se.

Pevný disk je pořád PATA, naposled v této řadě laptopů v běžných rozměrech. Dlouho jsem používal pomalý 160GB WD Scorpio (jaro 2008, Alfacomp, 2000 korun), který ale trošku vibroval a netoužil jsem po veškerých datech koncentrovaných v laptopu, takže jsem ho přesunul do externího boxu. Dovnitř se tedy dostal 60GB rychlý (7200 rpm) disk Hitachi (inzerát, 500 korun) — kapacita mi postačuje, rychlost je, podle mého laického názoru, srovnatelná, vibrace jsou jiného druhu. Instalace 16GB CompactFlash karty na místo disku se nezdařila — redukce se nevešla do šachty.

Polovinu jsem toho vyměnil a hle, mám malý subnotebook s dlouhou výdrží a postačujícím výkonem. Škoda, že jsem si zrovna objednal Dell Latitude D630…

Konec vázanosti na GNOME-PPP! Stejně to používá akorát wvdial…

1. Připojte modem (telefon s aktivovaným GPRS/EDGE) a spusťte wvdialconf — vše se automaticky nakonfiguruje.
2. Na konec /etc/wvdial.conf zapište požadované telefonní číslo (pro Vodafone *99***1#), přihlašovací jméno (v mém(?) případě gprs) a heslo (je stejné jako PIN).
3. Spusťte wvdial (jako root), samo se to připojí. Vypnete to normálně stisknutím Ctrl + C (signál přerušení procesu), korektně se to ukončí.

Integraci do Openboxu jsem ještě nedořešil. Stay tuned.

Po několikaměsíční pauze jsem se vrátil k hraní MMORPG The Mana World. Za tu dobu se toho změnilo docela dost. Co konkrétně?

Vyšlo Ubuntu 9.10, což nesouvisí jen vzdáleně. Obsahuje totiž balíček pro klienta verze 0.0.29, v němž je již přítomná česká lokalizace od Merlyna (bohužel nekompletní, na nápravě pracuji) nebo třeba podpora grafických smajlíků (emotikonů) v podstatě mimo chat.

Změnou, která se dotkne každého hráče, je úprava systému dovedností. Dříve bylo nutné zabíjením potvor si zlepšovat jednu univerzální dovednost a na každé nové úrovni se postavě zpřístupnila jedna reálná schopnosti, tedy vytváření part, obchodování atd. To  bylo poněkud obskurní a tak byly jednotlivé schopnosti rozděleny. Pro (zpětné) získání těchto dovedností je nutné pohovořit si s příslušnými NPC v Tulimsharu a případně zaplatit symbolický poplatek.

Se systémem dovedností také souvisí magie. Konečně je možné ji praktikovat a to v docela rozvité podobě, nicméně detaily neposloužím, neboť má postava je zásadním odpůrcem čárů a márů, a tak nemám, jak bych to prozkoumal.

Všiml jsem si také, že na severu Tulimsharu byly otevřeny doky, z nichž se lze nechat svézt na lodičce do Hurnscaldu. Krom toho se kdesi v lesní oblasti se objevila nová lokace pro hráče na vysokých úrovních — les v mlze a hřbitov plný kostlivců.

Zdá se mi, že na zasněžené pláni se cosi změnilo. Santové již nevelí stádům sobů, ani je nevyvolávají, vůbec je tam nějak prázdno.

No a to bude tak pomalu asi všechno, co jsem postřehl. Jdu pařit.

Abych těch hraček neměl málo, pořídil jsem si palmtop HP Jornada 720. Běží na něm MS Windows CE 3.0 (HPC 2000; procesor ARM), což je místy nemilé — GNU/Linux by byl příjemnější nejen z hlediska dostupnosti software, ale co se dá dělat, na jornadě neběží optimálně.

Ve výchozím stavu je k dispozici mobilní varianta MS Office (poradí si s dokumenty pro přinejmenším MS Word 5.0 a to v češtině), Solitaire a Windows Media Playeru (přehrává alespoň WMA a MP3, víc jsem nezkoušel kvůli nefunkčnímu sluchátkovému výstupu). A ještě nějaké mobilní PIM aplikace plus něco nástrojů (pro zálohování, řízení spotřeby,…) od HP. Zahrnuje to i pěkný poznámkový bloček podobný MS OneNote nebo Xournalu.

Jako kalkulačku používám Calc98, což sice není optimální aplikace (neumím ji korektně ukončit mimo Správce úloh skrytého pod Ctrl+Alt+Del) a ani co do funkčnosti není ideální (já chci kreslení grafů, psaní výrazů namísto ďubání do tlačítek „on-the-go“), ale zatím jsem na nic lepšího nenarazil.

Hodně jsem řešil software na čtení knížek. A taky anglický (výkladový) slovník. Shodou okolností jsem narazil na WordNet připravený pro program MobiPocket, který, jak jsem posléze zjistil, se dá velmi dobře použít ke čtení knížek (zvládá textové soubory, HTML i PRC hojně používané pro e-booky). Dříve jsem používal Haali Reader.

To je prozatím vše.

Konečně přišla 4GB CompactFlash karta SanDisk Ultra II. Zamýšlel jsem její použití v Palmu LifeDrive namísto původního 4GB pevného disku Hitachi, ten je totiž nesmírně pomalý a má relativně velkou spotřebu energie. Pustil jsem se tedy do výměny.

Původně jsem chtěl postupovat podle návodu, který mimochodem obsahuje přehled použitelných paměťových karet — SanDisk Ultra II 4GB (CF) je v podstatě jasnou volbou, jenže čtečka paměťových karet mi odmítala číst z pevného disku vymontovaného z palmu.

Návod k montáži je poměrně přímočarý, stačí drobný šroubovák a aspoň minimum manuální zručnosti — je třeba pouze odstranit (ale nejdříve palm vypněte a zamkněte) dvojici šroubků na zadní straně a pokud možno ještě dvojici šroubků v další vrstvě krytu, může se totiž hodit dočasné odstranění baterie.

Začal jsem se tedy shánět po obrazu PalmOS pro obnovení aspoň na původním pevném disku. Naštěstí jsem objevil další dílo fantastických Hack’n'Dev. Z instalátoru upgradu systému pro MS Windows lze totiž vyrobit obsah ROM. Ovšem zase to mělo háček, všechny skripty narážely na to, že na webu, resp. v GITu a SVN došlo k nějakým přesunům, takže ke klíčovým prográmkům se nešlo dostat. Ovšem s tímto postupem by si šlo upravit výchozí podobu systému k nepoznání. Bomba.

Zase se vyskytla troška štěstíčka. Na webu jednoho z vývojářů Hack’n'Dev je obraz ROM již přichystán. Takže jsem ho stáhl a aplikoval jsem poslední část výše zmíněného návodu.

$ echo 'AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQEABlgPCD8AAACACwIAAFgQCAAoHAu/CwIAgLAAAAAoHQsLz13xP7wCAIBLdwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAVao=' | python -c 'import base64,sys;sys.stdout.write("\0"*432+base64.b64decode(sys.stdin.read()))' > table.sct
$ sudo dd if=table.sct of=/dev/sdb conv=notrunc
$ sudo dd if=rom-partition of=/dev/sdb seek=134079 bs=512

Totéž fungovalo i pro CF kartu. Rychlost je v důsledku bombastická. Paráda, teď ještě aby nepískal ten displej.

Včera mi konečně přišel Palm LifeDrive — (dočasná) náhrada za Nokii N800. Displej trošku píská (zvykl jsem si, ostatní to navíc téměř neslyší), pevný disk je opravdu zoufalství (kvůli rychlosti a spotřebě), integrovaný hudební přehrávač (a PalmOS vůbec) si neporadí s diakritikou v názvech některých souborů a synchronizace s GNU/Linuxem přes USB kabel je na zabití. Tolik k negativismu pro mě typickému. Displej je na pohled fajn a konstrukce stejně tak. Prostě to funguje. Navíc za jeden a půl tisíce je to velice dobrý nákup.

Pevný disk je naštěstí možné nahradit Compact Flash kartou (nejlépe asi CF SanDisk Ultra II 4GB za čtyři stovky) — měla by se zásadně zvýšit rychlost a snížit spotřeba.

Po připojení k PC kabelem lze (po použití programu Drive Mode v PalmOS) k disku přistupovat jako by to bylo Mass Storage zařízení. Ale synchronizace vázne.

Naštěstí není problém synchronizovat přes Wi-Fi. Stačí si vytvořit nějakou lokální síť, na palmu v HotSync se přepnout na Network, konkrétně Wi-Fi, pak v Details zapnout anténu a vybrat tu svou síť. Poté už je možné spustit synchronizaci (nejprve na PC, pak až stisknout tlačítko na PDA). Mně se osvědčil program pilot-link, malý testík funkčnosti synchronizace:

pilot-xfer -p net:any -l

Nedávno jsem testoval českou multimediální sestavu ecoSimplix (má recenze) s předinstalovaným upraveným Ubuntu 9.04. Objevil jsem díky tomu několik zajímavých repozitářů pro Ubuntu:

deb http://ppa.launchpad.net/bisigi/ppa/ubuntu jaunty main
deb http://www.avenard.org/files/ubuntu-repos jaunty release
deb http://www.avenard.org/files/ubuntu-repos jaunty testing

První repozitář obsahuje velké množství motivů vzhledu (pro GTK), pozadí a tak podobně.

Druhá (a třetí) položka odkazují na úložiště aktuálních balíčků MPlayeru, MythTV a ovladačů nVidia. S podporou VDPAU, pokud se nemýlím.

Hledal jsem nějaký program na čtení elektronických knih na telefonu. Podmínkou byla funkčnost na Motorole L7e a schopnost otevírat textové soubory z karty, přičemž na druhou záležitost jsem musel celkem rychle zapomenout. Podpora češtiny (kódování výhodou).

Neosvědčily se mi programy MTextReader, YongReader a MobiBrowser2. Možná proto, že jsem příliš lpěl na původních požadavcích.

Posléze jsem díky přehledu a aktuální anketě na AbcLinuxu.cz objevil několik použitelných programů. BookMaker, ReadManiac a BookShelf. Všechno jsou to desktopové programy (v prvních dvou případech pro MS Windows, ale fungují docela dobře pod Wine), které načtou textový dokument a na jeho základě vygenerují programy pro telefon podporující J2ME.

BookMaker generuje knížky z čistého textu, do něhož dokáže vkládat obrázky. Umožňuje používání desktopových písem, jednoduché úpravy formátování atd. Dokonce si poradí i s textem s českou diakritikou. Jenže ovládání v telefonu se mi zdá být rozbité, nebo alespoň podivné — krom jiného nefunguje čtyřsměrné tlačítko, resp. nefunguje podle očekávání.

ReadManiac se musí nainstalovat. Pak vytváří midlety na základě vyplnění informací v průvodci (série dialogů). Existuje ve třech verzích, FULL (se schopností stahovat knihy z Internetu), LITE (se zabudovaným textem) a v ořezané variantě TINY. Na mém telefonu nedokázal přistupovat k systému souborů (ač to bylo inzerováno), nebo jsem to aspoň nedokázal nastavit, takže jsem si musel nechat vygenerovat midlet s konkrétní knížkou. Nabídka různých nastavení je docela pestrá, až bych řekl, že překomplikovaná. Leccos jde nastavit v samotném midletu. Dokonce je v instalaci obsažena i česká lokalizace.

Asi nejvíce mi sedl program BookShelf. Je napsán v Javě (nebo v Jythonu?), je docela minimalistický a generuje jednoduché, ale funkční knížky bez možnosti nějakých velkých změn v nastavení. Bohužel českou diakritiku nežere.